Základy plánování
Průvodce plochou střechou – část 1
Ploché střechy jsou pro průmyslové stavby nepostradatelné. Jsou ekonomicky zajímavé, pochozí a umožňují optimální využití prostoru bez svahů. Náš nový průvodce na téma ploché střechy se bude zabývat různými provedeními tohoto zvláštního tvaru střechy.
V první části našeho nového průvodce se dozvíte vše o základech navrhování ploché střechy. Jaký je rozdíl mezi plochou střechou a šikmou střechou? Jak je konstruována plochá střecha a jaká zatížení a zatížení je třeba zohlednit?
Šikmá střecha vs. plochá střecha – rozdíly
Základní rozdíl je mezi střechami se střešní krytinou (šikmé střechy) a střechami s hydroizolačními pásy (ploché střechy).
V případě střešní krytiny se střešní plášť skládá z jednotlivých dílců ve tvaru šupiny, jako jsou střešní tašky, maloformátové dílce ve tvaru šindele nebo velkoformátové dílce ve tvaru desky. Nejsou vodotěsné, ale odvádějí vodu. Označuje se proto jako odolný proti dešti. Minimální sklon střechy u střech se střešní krytinou se označuje jako standardní sklon střechy a v konečném důsledku závisí na použitých materiálech. Střešní krytina může být vyrobena z různých materiálů, jako je beton, cihly, dřevo, sláma nebo kovy.
V případě střechy s hydroizolací střechy je střešní plášť utěsněn beze spár s využitím materiálů ve tvaru pásu. To se obvykle provádí na střechách s nízkým sklonem. Sklon střechy je doporučen v normě ČSN 73 1901-3 minimálně 3 % (1,7°). Pro střechy ze zvýšenými požadavky na odvod vody a spolehlivé zabránění tvorbě kaluží se se volí sklon střechy větší než 3 %.
Schématická skladba
Klasická střešní konstrukce v ploché střeše je provedena následovně: Vrchní vrstvou je hydroizolace střechy. Obvykle se skládá z jednovrstvého plastového nebo asfaltového střešního pásu (a). Pro plastový střešní pás lze použít širokou škálu materiálů jako PVC, TPO, FPO nebo EVA. Pásy mají obvykle uvnitř tkaninu pro zajištění mechanických vlastností. U asfaltových střešních pásů se vyskytují také vícevrstvé systémy. Pod vrchní vrstvou je tepelně izolační vrstva (b), v závislosti na použití a individuálních požadavcích na požární ochranu budovy. Klasickými izolačními materiály pro ploché střechy jsou PIR, PUR, EPS nebo minerální vlna. Tloušťka izolace se pohybuje od 20 do 600 mm. Největší tloušťky izolace bývají na chladírenských provozech.
Mezi podklad, tzv. základní vrstvu (d), a tepelně izolační vrstvu se umísťuje parotěsná vrstva (c). Ta může být také vyrobena z nejrůznějších materiálů.
Základní vrstva tvoří podloží a tím i základ pro plochou střechu. U velkých průmyslových hal je nosná vrstva tvořena ocelovými trapézovými plechy. Ocelové trapézové plechy mají obvykle tloušťku 0,75 – 0,88 mm. Dalšími podklady však mohou být dřevo nebo deskové materiály, beton, lehčený beton a pórobeton.
Zatížení střech
Obecně se rozlišuje mezi trvale působícími zatíženími a nahodile působícími zatíženími. Trvale působící zatížení zahrnuje vlastní hmotnost konstrukce a také komponenty trvale připojené ke střeše, jako jsou například solární systémy. Zbytková zatížení se dělí na zatížení větrem ze sání větru a tlaku větru, nahodilá zatížení od osob nebo vozidel, zatížení sněhem, zatížení v důsledku údržbářských prací a zatížení teplem, dilatacemi nebo vibracemi. V souvislosti s mechanickým upevněním plochých střech je rozhodující případ zatížení sáním větru. V případě sání větru přebírají mechanické upevňovací prvky úkol zajistit stabilitu celé střešní skladby.
Zatížení z obou stran hydroizolačního pásu je přenášeno do nosné konstrukce prostřednictvím upevňovacího prvku. Na jedné straně může být slabým místem svarový šev a na druhé straně tloušťka a struktura textilní vložky hydroizolačního pásu. Ve většině případů selhání se hydroizolační pás vytrhne zpod talířové podložky nebo se vyvleče přes talířek. V případě hydroizolačních pásů s vysokými mechanickými vlastnostmi se může spojovací prvek také vytrhnout z podkladu.
Požadavky na upevňovací prvky do plochých střech
Existuje řada požadavků, které musí upevňovací prvek pro použití na plochých střechách splňovat. Kromě statické funkce s ohledem na výtažnou sílu hrají roli také stavebně fyzikální vlastnosti, které zohledňují minimalizaci tepelných mostů. Vyžaduje se také zvýšená odolnost proti korozi podle uznávaného stavu techniky. Pokud jsou zabudovány kombinace upevňovacích prvků z plastu, musí být prokázána také odolnost proti stárnutí. V závislosti na použitém izolačním materiálu je třeba věnovat zvláštní pozornost pochozí odolnosti kombinace spojovacích prvků. Dobrá zpracovatelnost se stejně vysokou úrovní kvality, v případě potřeby také automatizovaná v podobě zásobníků přemontovaných prvků, uzavírá požadované vlastnosti mechanických upevňovacích prvků pro ploché střechy.
V dalším díle našeho průvodce plochými střechami se podíváme na různé typy zajištění polohy střešních hydroizolačních fólií.
